Velikonoční víkend si každý rok říká 4 dny volna o nějakou dovolenou. Bohužel stejně jako každý rok, i letos byly letenky do všech destinací na tento termín nesmyslně předražené. A Vandrvan nebyl zrovna na tento víkend rezervovaný, takže jsme spontánně vymysleli výlet dodávkou do italského Valdobbiadene. Jedná se o oblast pod Alpami, asi hodinu od Benátek, kde se pěstuje vinná réva na prosecco. Už dlouho jsem se tam chtěla podívat, miluju kopečky poseté vinicemi nebo v Asii rýžovými terasami. 

Původně jsme měli Valdobbiadene jako jediný cíl, ale po dvou dnech pití prosecca na vinicích jsme se rozhodli podívat do Benátek a po cestě zpět ještě do olympijské Cortiny d’Ampezzo v Dolomitech.

Vyrazili jsme ve čtvrtek večer, abychom se vyhnuli velikonoční dopravě, kdy všichni vyráží z měst na prodloužený volný víkend. Asi kolem druhé ráno na nás za Mnichovem padla únava a tak jsme zastavili na odpočívadle u benzínky, že si na hoďku dvě pospíme a pak budeme pokračovat. Tentokrát jsem s sebou místo spacáků vzala peřinu a tak se na vestavbě spalo fakt jak v postýlce. Takže z rychlého odpočinku na dvě hoďky jsme se probudili v 10 ráno.

Dali jsme si tam rovnou snídani, provedli ranní hygienu a vydali se na další cestu. Během pátku byla doprava pekelná a tak jsme do cíle Valdobbiadene dorazili až kolem 5. hodiny odpoledne. Předem jsme si našli, kde bychom to mohli ve městě zaparkovat – kousek od centra je přímo parkoviště pro campervany a obytné vozy. Je tam sice závora, ale nefungoval platební terminál, takže tam šlo rovnou vjet, jen jsme to pak druhý den zaplatili v turistickém centru na náměstí – 10 eur za noc.

Hned jsme vyrazili na obchůzku po okolí – podívali jsme se do města a pak vinicemi vyrazili do restaurace Trattoria alla Cima, kterou jsem našla předem. Výhledy byly při západu slunce nádherné, jen se tam šlo po takové úzké klikaté silnici a jezdilo dost aut, což to trochu kazilo. Restaurace byla krásná, mají uvnitř zasklenou místnost s ohněm a grilem. Já měla výborné ravioly s ricottou a bylinkami a Jirka spaghetti s kachním ragú, ty nebyly nic moc a tak jsme vyrazili zpět do města, že třeba vyzkoušíme ještě další podnik. Prošli jsme si centrum a pak zašli vyzkoušet podnik Ombralonga. Kromě prosecca samozřejmě jsme si dali ještě Tagliatu di manzo s parmezánem a to byla fakt dobrá volba. Po druhé večeři jsme se odvalili do dodávky, otevřeli si lahvinku prosecca a popíjeli při koukání na film.

Druhý den jsme měli od 10 od rána domluvenou prohlídku a degustaci v mém oblíbeném rodinném vinařství Rebuli. Jejich prosecco si dáváme vždy v Praze v Prosekárně. Dozvěděli jsme se o procesu výroby prosecca i pěstování révy ve Valdobbiadene, prošli si vinařství a nakonec ochutnali několik vzorků. Samozřejmě jsme nakoupili zásoby i domů.

Po prohlídce jsme si dali snídani a kafe v místní cukrárně Pasticceria Alla Villa Dei Cedri, taky moc dobré místo, určitě můžeme doporučit.

Po snídani jsme vyrazili na oblíbené místo Osteria Senz’Oste nebo-li hospoda bez obsluhy v překladu. Je to takový kopeček s vinicemi a nádhernými výhledy a mají tam automaty se skleničkami a proseccem. Mezi vinicemi tam jsou lavičky a židle, kde si s nádherným výhledem můžete prosecco vypít. To jsme samozřejmě museli vyzkoušet. Jen se po chvíli strhl liják a tak jsme museli prosecco dopít pod přístřeškem namačkaní v davu lidí.

Jen co přestalo, vyrazili jsme zpět město. Dali jsme ještě rychlou zastávku na kafe, prosecco a burratu v Osteria alla Terrazza. Poté jsme se na jednu noc jeli ubytovat do hotelu Agriturismo Vedova, abychom si mohli dát sprchu. Výborně tam i vaří, takže jsme si tam dali i večeři.

Ráno jsme po snídani nafotili a natočili Vandrvan uprostřed vinic a protože nám popíjení prosecca dva dny přišlo už dostačující, vyrazili jsme směr Benátky. Ty jsou od Valdobbiadene vzdálené asi hodinu a čtvrt jízdy. Snažili jsme se zajet až do historické části, kde je milion parkovišť, ale i tak byly všechny plné a museli jsme to nechat před mostem a do centra dojet autobusem. Benátky jsme si prošli, bylo to pěkné, ale zase se tam po covidu vrátily šílené davy lidí, což zážitek dost kazí.

Po odpoledni v Benátkách jsme si řekli, že bychom to mohli stihnout ještě dvě hoďky autem do Cortiny d’Ampezzo v Dolomitech, kde se v roce 1956 pořádala zimní olympiáda a další tam bude zase v roce 2026. Dojeli jsme tam akorát na nádherný západ slunce nad vrcholky hor.

Zaparkovali jsme na veřejném parkovišti zdarma kousek od centra, s nádhernými výhledy a vyrazili do města na večeři. Prošli jsme si centrum s luxusními obchody a zakotvili na večeři v horské restauraci 5 Torri. Tuhle noc nám ve Vandrvanu v horách poprvé byla trochu zima, takže jsme i zapnuli topení.

Ráno jsme se ještě chtěli rozloučit se zimou a tak jsme vyjeli lanovkou nahoru, kde se ještě lyžuje. Užili jsme si horské slunce, sníh a dali oběd s výhledem. Pak sjeli zpět do Cortiny a vydali se na cestu zpět a kolem půlnoci jsme byli doma v Praze.

Za 4 dny jsme ujeli kolem 1800 kilometrů a viděli spoustu nádherných a rozmanitých míst, takže za mě na roadtrip na prodloužený víkend super trasa.