Řekli jsme si, že než Vandrvan začneme půjčovat, tak ho nejdříve musíme pořádně otestovat, abychom mohli doladit případné mouchy. Jirka už dlouho snil o tom se vrátit do Švédska a když jsou teď během pandemie možnosti cestovat do vzdálenějších a exotičtějších destinací omezenější, řekli jsme si, že nastal čas na Švédsko.

Dohodli jsme se s kamarády, že bychom jeli ve čtyřech naším Vandrvanem a přes noc, že by spali ve stanu a my na vestavbě v dodávce. Během jednoho přípravného setkání jsme do Google Maps zaznačili místa, kam bychom se chtěli podívat, zarezervovali trajekt z Německa do Dánska a byli ready vyrazit.

Věděli jsme, že budeme mít dost věcí, a tak jsme se dohodli, že vezmeme i střešní box, ať se v pohodě vejdeme. No, co si budeme, i tak jsme se vešli nakonec jen tak tak a některé zbytečnější věci i nechali doma. Brali jsme teda hezky jako řádní Čecháčci a paštikáři dost jídla a pití, to také zabralo docela dost místa, ale ve výsledku se to hodilo a skoro všechno jsme zkonzumovali.

Vyrazili jsme v pátek večer, jen co jsme se sbalili, směr sever na Drážďany, Berlín a Rostock. Tam jsme dorazili někdy kolem jedné hodiny ranní, a tak jsme si kousek od přístavu s trajektem, ještě stihli dát dvě hodiny spánku v autě. A ve 4:30 ráno už jsme odráželi obrovských trajektem od břehu směr Dánsko. Plavba trajektem trvala asi dvě hodiny a stihli jsme i východ slunce na horní palubě.

V Dánsku jsme se kousek od trajektu ještě trochu prospali v dodávce a pak už pokračovali směr Kodaň. Tam jsme strávili odpoledne, dali si výborný oběd v Kontiki Baru a Copenhagen Street Food, prošli si město a polo-nezávislou anarchistickou komunu Christianii. Na závěr jsme ještě zajeli k slavné soše Malé mořské víly, tu jsme nemohli vynechat. Kodaň nám dost učarovala a určitě se sem ještě někdy alespoň na prodloužený víkend vrátíme.

Po zastávce v Kodani jsme už vyrazili směr Švédsko a to přes slavný most Øresund. Je placený, zaplatili jsme 54 EUR za auto, to je cena za osobní auto a s VW Transporterem jsme se do této kategorie ještě vešli, ale za větší dodávky se platí cena dvojnásobná.

Ve Švédsku jsme se vydali nejdříve na jih k městečku Ystad, kde jsme přespali v lese u pláže. Druhý den jsme se šli podívat na megalitický monument Ales Stenar kousek od Ystadu, kromě kamenů ve tvaru lodi je tam i nádherný výhled na moře, výborné restaurace se švédskou kuchyní a volně pasoucí se krávy. Ochutnali jsme tam výborné Fish & chips hned vedle pláže a nakoupili suvenýry s Moominy.

Pak už jsme se vydali směr sever, trochu do vnitrozemí k národnímu parku Store Mosse s rozsáhlými rašeliništi, kde se můžete projít po hezkých dřevěných chodníčcích nebo kouknout na rozsáhlá rašeliniště z rozhledny. Kousek od parku jsme i přespali v jednom z kempů, abychom doplnili vodu a osprchovali se.

Celou cestu jsme tak na střídačku spali jeden den v kempu a jeden den na divoko. Ve Švédsku není problém přespat v dodávce kdekoliv, mají ustanoveno v zákoně, že příroda patří všem. A na spoustě místech jsou i například toalety nebo zdroj vody. Místa k přespání i kempy jsme hledali buď přes aplikaci Park4night, Google Maps nebo na co jsme narazili. V kempech vás nenechají doplnit vodu nebo si dát sprchu jen tak, ani za poplatek, musíte se ubytovat. Ale zase většina kempů je dost vybavena, včetně třeba minigolfu, čistá a klidná. Ceny se dost liší, někde jsou ceny až nesmyslně vysoké, takže doporučujeme checkovat předem.

Další den jsme se zastavili v horském resortu Isaberg, kde je spousta atrakcí jako MTB downhill dráha, lanové centrum, canoeing, rafting, golf nebo třeba bobová dráha, kterou jsme vyzkoušeli my. Pak jsme pokračovali dál na sever, dali oběd a kafe v Jönköpingu, otužilejší z nás se vykoupali v jezeře Vättern na pláži v městečku Huskvarna. Během odpoledne jsme stihli dojet ještě kousek pod Stockholm, kde jsme přespali v nádherné přírodní rezervaci Branddalssunds, večer jsme si tam udělali oheň u jezera a ogrilovali steaky. To je další výhoda Švédska – na spoustě míst jsou veřejné kempingové stoly s ohništěm nebo přímo grilem a občas máte štěstí i na připravené dřevo.

Následující den jsme strávili ve Stockholmu, který jsme projezdili na sdílených elektro-koloběžkách, dali si dobré jídlo, nakoukli do proslulého stockholmského metra a před odjezdem ještě nakoupili piva ve speciálním státním obchodě s alkoholem – jmenují se Systembolaget a jsou to jediné obchody, kde ve Švédsku koupíte alkohol. Stihli jsme dojet ještě kus na sever do národního parku Färnebofjärden, kde jsme přespali a ráno si udělali krátkou procházku kolem jezera a na vyhlídku na rašeliniště.

Následující dny jsme pokračovali ještě dál na sever po pobřeží přes města Gävle (tam můžeme doporučit výbornou mexickou restauraci Maria Bonita), Sundsvall, Härnosand a ikonický most Höga Kusten. Dojeli jsme nejseverněji až do města Örnsköldsvik (odtud pochází značka Fjällräven) a po cestě stihli ještě výšlap na horu Skuleberget v národním parku Skuleskogen.

No a pak jsme se začali vracet zpět na jih, nejdříve stejnou cestou po pobřeží a jakmile to šlo, přejeli jsme do vnitrozemí směr městečko Ytterhogdal, u kterého jsme přespali v rybářském přístřešku u jezera v lese. Po cestě zpět jsme viděli ještě vodopád v Noppikoski, zastavili jsme se ve městě Mora na oběd a přespali v kempu v Brålandě u jezera Vänern, kde se dalo koupat, ale teplo teda moc nebylo. Příjemně tam foukalo, takže jsme vytáhli i draka, kterého jsme měli s sebou.

Předposlední větší město, kde jsme se podívali, zase na elektrických koloběžkách, byl Göteborg. Za mě asi nejhezčí švédské město, co jsme tam navštívili. Mají tam i zoo zdarma. Po návštěvě Göteborgu jsme se přesunuli do města Markaryd, kde jsme přenocovali a ráno se vydali na losí safari do Smålandet Markaryds Älgsafari. Viděli jsme jednoho losa u dálnice a to nám přišlo málo, tak jsme je chtěli vidět zblízka. Kromě losů jsme tam zblízka viděli a krmili z vláčku i bizony.

Na závěr jsme ještě stihli rychlou návštěvu Malmö a pak už jsme se vydali směr trajekt do Trelleborgu. Ten přímý ze Švédska do Rostocku je delší, trvá 6 hodin, ale jeli jsme přes noc, takže jsme si rezervoali i spací pody a cestu prospali. Z Rostocku už jsme se vraceli přímo domu do Prahy přes Berlín a Drážďany.

Celá cesta nám trvala 12 dní a ujeli jsme 5000km. Vandrvan i veškeré vybavení jsme úspěšně otestovali a tak věříme, že stejně tak dobře poslouží i ostatním – od září 2021 si ho můžete půjčit na www.hoppygo.com a vyrazit třeba po našich stopách do Švédska. Mapa se zaznačenými body, kde jsme byli je dostupná na tomto odkaze.